Prastará stavba původně románská z 12.století. Z té doby zachovala se loď s dvěma kruhovými věžemi. V roce 1360 přistavěna gotická loď se sakristií. V husitských válkách kostel velice zchátral. Původní sloh se udržel až do roku 1735, kdy byla provedena oprava střechy, byl vybourán čelní vchod, zvětšena okna a zhotovena barokní kruchta. Později byla vybudována dřevěná věž pro velký zvon mezi zděnými věžemi.
V roce 1918 udeřil blesk do této dřevěné věže a kostel vyhořel. Zvon zavěšený ve zvonici při pádu z prohořelé stolice prorazil dřevěný strop a spadl na barokní klenbu románské tribuny v přízemí. Stopy po požáru jsou dodnes patrny v poškození vnitřních pilířů ve střední části tribuny v patře.Po opravě již nebyla dřevěná věž postavena. Další opravy se prováděly od roku 1972 do roku 1983.
Oltář a kazatelna pochází ze zatopených Dolních Kralovic.
Na tribuně a stěnách lodi jsou zbytky románské nástěnné malby z legendy o neznámém světci, které jsou cennou a důležitou památkou románského monumentálního malířství.
Patroni kostela byly pánové vlašimští a vladykové na tvrzi kondracké. Každý z nich měl jeden hlas podací kostelní. První zmínka o kondrakén faráři je z roku 1359. Jmenoval se Vácslav. Posledním potvrzeným katolickým farářem v 15. století byl Mikuláš z Pelhřimova roku 1414. Za husických válek se zde rošířilo vyznání utrakvistické. Ke kostelu dosazováni kněží přisluhující pod obojí a katolická fara zanikla. Po bělohorské bitvě je kostel připojen k Vlašimi pro nedostatek duchovních.
Protože duchovní z Vlašimi spravovali deset kostelů rozhodla se kněžna Božena z Porcie (majitelka vlašimského panství) obsadit ještě jeden kostel farářem. Tím kostelem se stal kostel v Kondraci. Její úmysl však uvedla ve skutek až dcera Františka. Po šedesáti letech tak byl znovu roku 1684 kostel obsazen duchovním. Ten dostal na starost kostely v Hradišti, Velíši a ve Zdislavicích. Poslední dva jmenované roku 1787 odtrženy od Kondrace a jejich správu převzali noví duchovní.
Pod farní správu v Konraci patřily tyto obce a samoty: Dub, Vítův mlýn, Krasovice, samoty u Korfeřtů a Oulehle, Vracovice, část Částrovic, dvůr Skalkov, samota Loreta a Šebíř, půl Ostrova na pravém břehu Blanice se samotou Nové Mlýny a Hradiště.
Od roku 1684 působilo v Kondraci 23 kněží. Farnost Kondrac byla k 1.1.2008 sloučena s farností Vlašim a Domašín v jednu nástupnickou farnost Vlašim. Posledním knězem, který ve farnosti Kondrac vykonával službu byl Marcel Timko.
Dříve měl kondracký kostel tři věže nad západním portálem a jednu věž sanktusovou nad presbytářem. V každé z nich se nacházel zvon. Tyto zvony byly během první světové války v roce 1917 sundány a rozlity. Zůstal jen zvon v prostřední dřevěné zvonici. Bohužel ani tento zvon se nedochoval, protože při požáru v roce 1918 spadl z věže na kůr a byl poničen.
V roce 1921 objednány u firmy Arnošt Diepold z Prahy tři zvony.
Přišla však druhá světová válka. V ní opět zvony z věží sejmuty a odvezeny. Až v roce 1981 byla uzavřena smlouva na odlití nových zvonů do věží kostela. Ty ulity akademickou sochařkou Květou Maškovou-Manouškovou za spolupráce Rudolfa a Petra Manouškových. Jeden zvon o váze 90 kg a druhý o váze 180 kg. Po jejich přivezení v roce 1983 uloženy za hlavní oltář v kostele. Do věží zavěšeny až v roce 1986.
Použitá literatura: Navrátil Michal, Dějiny Kondrace pod Blaníkem, Praha 1915
