Historie

Historie obce

Obec Kondrac leží 400 m nad mořem. Jméno Kondrac pochází od osobního jména Kondrat (Kondrad, Kundrat, Kunrat).

První zmíňka pochází z roku 1318, kostel sv. Bartoloměje je však datován již do století dvanáctého. Kondrac náležela několika majitelům. Od počátku 17. století patřila výhradně majitelům vlašimského panství.

Tvrz v Kondraci stávala nedaleko domu číslo 37. Roku 1550, když Kondrac koupil Kryštof Skuhrovský ze Skuhrova, byla tvrz již pustá. Roku 1735 z ní zbyla už jen zřícenina a kámen z ní dělníci používali na opravu kostela. Kdy zanikla úplně není známo.

V prostoru obce Kondrac se na počátku osídlení těžilo stříbro a zlato.

Během třicetileté války byla také Kondrac poničena. Po ní roku 1665 zde bylo 18 statků usedlých a 13 pustých. O sto let později roku 1788 měla Kondrac 28 čísel, Dub 19, Krasovice 13, Vracovice 40. Za dalších čtyřicet let roku 1822 stálo v Kondraci 37 domů a v nich žilo 227 obyvatel, Dub 23 domů 168 obyvatel, Krasovice 4 domy 28 obyvatel, Vracovice 48 domů 330 obyvatel. V polovině 19. století čítala Kondrac 42 domů, 286 obyvatel, Dub 23 domů 210 obyvatel, Krasovice 13 domů 94 obyvatel a Vracovice 51 domů s 364 obyvateli.

Obyvatelstvo

Obyvatelé osady se živili polním hospodářstvím. Nejvíce se zde pěstovalo žito, oves, ječmen, pšenice, brambory, zelí, mák, hrách, řípa len. Ze lnu pak hospodyně předly nitě na plátno, ale již počátkem 20. století se skoro vůbec nepředlo.

Provozovala se také řemesla. Byli zde zedníci, obuvníci, krejčí, švadlena a také kovář. Samozřejmě nechyběl také obchod a hostinec.

Použitá literatura: Navrátil Michal, Dějiny Kondrace pod Blaníkem, Praha 1915

Historie hasičů

Sbor dobrovolných hasičů byl v Kondraci založen v roce 1922. Na valné hromadě se sešlo 60 účastníků, ze kterých se za činné členy přihlásilo 27 a za přispívající 4 členové. Bylo také zvoleno vedení sboru. Kondračtí hasiči patřili do Hasičské župy podblanické číslo 44.

Pro hašení případných požárů byla zakoupena ruční stříkačka v hodnotě 40 900 Kč a slavnostně 15. října posvěcena. K uskladnění pak byla vystavěna hasičská kolna (v blízkosti současné ubytovny).

První zásah hasičů při požáru byl dne 2. února 1924 v Křížově na usedlosti pana Kožíška. Stříkačka byla tažena koňmi a obsluhována osmi pumpaři.

Z dochovaných knih se zápisy z valných hromad a schůzí se dovídáme o bohaté činnosti, kterou sbor vyvíjel. Pořádal se ples, různá cvičení např. tzv. sekyrkové, každý měsíc se konaly schůze, kterých se museli členové účastnit atd.

Hasiči měli také zájem o sloučení spolu s ochotníky. K němu došlo v roce 1932, kde sbor převzal jeviště i s dluhem ve výši 1500 Kč. Nový název ochotnického spolku zněl Divadelní odbor hasičského sboru v Kondraci. Jenže na další valné hromadě došlo k rozkolu ohledně divadla, proti němuž vystoupil jeden ze členů.

Hasičský sbor si zachoval svou činnost i během druhé světové války. Po ní měl v roce 1947 17 členů.

Po roce 1950

V roce 1950 byl za kolektivizace přejmenován na Československý svaz požární ochrany Kondrac. Kondracký sbor se také podílel na založení Požárního sboru v Dubě v roce 1954. V témže roce byl také vyčištěn rybník Obecák (dnes prostranství před ubytovnou).

V této době jsou v obci organizovány žňové požární hlídky, které měly za úkol hlídat vesnici a úrodu na polích. Také je ustanovena povinnost požárního sboru provádět jednou za rok domovní prohlídky na komíny topná tělesa a elektroinstalace. Ty měly preventivně čelit případným požárům.

V roce 1959 založena skupina žáků, která pod vedením Aloise Půty cvičila různé sestavy a seznamovala se z požární technikou.

Největší krize pro sbor nastala v roce 1963, kdy se na výroční schůzi sešlo jen osm členů, proto se ani nekonala. V době výročí 60 let trvání bylo zapsáno 47 členů. Požárníci se aktivně účastnili okrskových a po dobrých umístěních také okresních soutěží. V několika případech také účasti v krajské soutěži.

Po roce 1989

Po roce 1989 došlo opět ke změně názvu na nynější Sbor dobrovolných hasičů Kondrac. Sbor se i nadále účastnil hasičských soutěží.

V roce 1997, při 75 výročí založení, nastoupilo na okrskové soutěži v Kondraci také družstvo žen, které do dnešních dnů již několikrát reprezentovalo okres Benešov v krajských kolech.

Také děti se v tomto roce poprvé účastnily hasičské soutěže Plamen, která se dělí na podzimní a jarní kolo. Zvláště jarní část je technicky náročná, protože děti kromě klasického požárního útoku plní ještě další sportovně-technické disciplíny. Tato jarní část je také velice atraktivní podívanou pro diváky.

I děti mají za sebou řadu velice výborných úspěchů. Postupy do krajských kol, družstvo dorostenek pak dvakrát do kola celorepublikového.

Děti, které v roce 1997 začínaly, postupně prošly všemi kategoriemi od mladších žáků přes dorost a dnes již nastupují za družstva dospělých.

Nyní má hasičský sbor 140 členů a na svém kontě mnoho sportovních úspěchů.

Členové hasičského sboru se také podílejí na hašení požárů a přípravě kulturních nebo sportovních akcí.

Během několika posledních let již čtyřikrát hostili hasičskou soutěž Plamen, při které přijíždí na 300 malých a mladých hasičů.

Spolu s jinými sbory pořádají letní tábor, který je mezi dětmi velmi oblíben.

 

Použitá literatura: místní kroniky

Historie TJ Sokol Kondrac

Tělovýchovná jednota byla v Kondraci založena v roce 1954 a o rok později tedy v roce 1955 se začal hrát fotbal. Kondracké mužstvo kopalo nejnižší soutěž - IV. třídu a to celých dvanáct let. Začátky však nebyly lehké. Výsledky utkání nevypadaly přesvědčivě a doprava na zápasy se také neobešla bez problémů. Později se jezdilo automobilem PV3S zapůjčeným od zemědělského družstva.

Hrálo se na hřišti za Kahounovi, ale plocha nebyla moc kvalitní. Proto v roce 1959 obec odkoupila od majitelů pozemek za Čechovi, na kterém bylo vybudováno hřiště nové, které slouží do dnešních dnů.

Prvního výrazného úspěchu dosáhli fotbalisté v roce 1964, kdy vyhráli finále okresního poháru.

V roce 1967 se mužstvo probojovalo do III. třídy. Podmínkou účasti v této soutěži však bylo založení žákovského mužstva, které hrálo předzápasy. To se hned v prvním roce svého působení neztratilo a umístilo se na vynikajícím druhém místě.

V roce 1969 však fotbalisté sestoupili zpět do IV. třídy. V té době se také začaly ozývat hlasy, aby mužstvo bylo zrušeno a odhlášeno ze soutěže. Naštěstí k tomu nedošlo. Do další sezóny nastoupilo velice mladé družstvo, prakticky dorosteneckého věku, které po třech letech svého snažení slavilo postup do III. třídy.

Rok 1976 byl pro kondrackou kopanou velmi úspěšný. Hráči za celou sezónu ani jednou neprohráli, jen dvakrát remizovali a s náskokem 13 bodů vybojovali první místo a postup do okresního přeboru. Útočníci nasázeli svým soupeřům úctyhodných 107 branek. Brankář pak za svá záda pustil jen 15 gólů.

Pro velký zájem o fotbal bylo v roce 1980 založeno B mužstvo, které hrálo IV. třídu.

V roce 1983 slavilo A mužstvo a s ním celá ves postup do krajské soutěže. Hned v prvním roce působení v této soutěži fotbalisté překvapili. S druhým místem opravdu asi nikdo nepočítal. Krajská soutěž se v Kondraci hrála po celých dalších šest sezon až do roku 1989, kdy se sestoupilo zpět do okresního přeboru. Hned další sezonu se opět postupovalo, ale o dva roky později v roce 1992 také sestupovalo. Nyní hraje A mužstvo krajskou I.B třídu.

Fotbalisté také vybojovali několik vítězství v okresním poháru. První v roce 1964, další pak v roce 1980 a 1995.

Také v žákovských a dorosteneckých soutěžích se naši mladí hráči neztratili. Dorost slavil v roce 1979 první místo v okresní soutěži. Žáci pak v roce 1992 postup do okresního přeboru, kde se další sezóně umístili na třetím o rok později na druhém místě.

Hráči A mužstva také vyrazili se svým fotbalovým umem do světa. Za vítězství v okresním přeboru v roce 1976 svaz fotbalistům věnoval zájezd do Německa, kde sehráli dva zápasy v nichž svého soupeře porazili 5:1 a 4:3.

Na oplátku se pak v roce 1978 německý tým podíval do Kondrace. I zde bylo sehráno přátelské utkání. Tím však výčet zahraničních soupeřů nekončí. V roce 1979 jsme přivítali na kondrackém hřišti jugoslávký klub Běloves. V roce 1987 sehráli fotbalisté další mezinárodní utkání s německým klubem tentokrát však ve Vlašimi.

Pro převlékání bylo třeba postavit kabiny, které se začaly budovat v roce 1966. Materiál na stavbu se získával z vápenky ve Vlašimi, kterou pomáhali členové sokola bourat. Koncem osmdesátých let proběhla rekonstrukce společně s nástavbou turistické ubytovny. Celkem bylo na modernizaci odpracováno 4000 brigádnických hodin. Kabiny byly slavnostně otevřeny v roce 1990. Především o prázdninách je turistická ubytovna hodně využívána na soustředění cizích žákovských a dorosteneckých oddílů.

Pod hlavičkou sokola se však nehrál jen fotbal. V osmdesátých letech se soutěží zúčastnil také oddíl stolního tenisu, který své zápasy hrával v tělocvičně bývalé školy.

 

Použitá literatura: místní kroniky

Historie kostela sv. Bartoloměje

Prastará stavba původně románská z 12.století. Z té doby zachovala se loď s dvěma kruhovými věžemi. V roce 1360 přistavěna gotická loď se sakristií. V husitských válkách kostel velice zchátral. Původní sloh se udržel až do roku 1735, kdy byla provedena oprava střechy, byl vybourán čelní vchod, zvětšena okna a zhotovena barokní kruchta. Později byla vybudována dřevěná věž pro velký zvon mezi zděnými věžemi.

V roce 1918 udeřil blesk do této dřevěné věže a kostel vyhořel. Zvon zavěšený ve zvonici při pádu z prohořelé stolice prorazil dřevěný strop a spadl na barokní klenbu románské tribuny v přízemí. Stopy po požáru jsou dodnes patrny v poškození vnitřních pilířů ve střední části tribuny v patře.Po opravě již nebyla dřevěná věž postavena. Další opravy se prováděly od roku 1972 do roku 1983.

Oltář a kazatelna pochází ze zatopených Dolních Kralovic.

Na tribuně a stěnách lodi jsou zbytky románské nástěnné malby z legendy o neznámém světci, které jsou cennou a důležitou památkou románského monumentálního malířství.

Patroni kostela byly pánové vlašimští a vladykové na tvrzi kondracké. Každý z nich měl jeden hlas podací kostelní. První zmínka o kondrakén faráři je z roku 1359. Jmenoval se Vácslav. Posledním potvrzeným katolickým farářem v 15. století byl Mikuláš z Pelhřimova roku 1414. Za husických válek se zde rošířilo vyznání utrakvistické. Ke kostelu dosazováni kněží přisluhující pod obojí a katolická fara zanikla. Po bělohorské bitvě je kostel připojen k Vlašimi pro nedostatek duchovních.

Protože duchovní z Vlašimi spravovali deset kostelů rozhodla se kněžna Božena z Porcie (majitelka vlašimského panství) obsadit ještě jeden kostel farářem. Tím kostelem se stal kostel v Kondraci. Její úmysl však uvedla ve skutek až dcera Františka. Po šedesáti letech tak byl znovu roku 1684 kostel obsazen duchovním. Ten dostal na starost kostely v Hradišti, Velíši a ve Zdislavicích. Poslední dva jmenované roku 1787 odtrženy od Kondrace a jejich správu převzali noví duchovní.

Pod farní správu v Konraci patřily tyto obce a samoty: Dub, Vítův mlýn, Krasovice, samoty u Korfeřtů a Oulehle, Vracovice, část Částrovic, dvůr Skalkov, samota Loreta a Šebíř, půl Ostrova na pravém břehu Blanice se samotou Nové Mlýny a Hradiště.

Od roku 1684 působilo v Kondraci 23 kněží. Farnost Kondrac byla k 1.1.2008 sloučena s farností Vlašim a Domašín v jednu nástupnickou farnost Vlašim. Posledním knězem, který ve farnosti Kondrac vykonával službu byl Marcel Timko.

Dříve měl kondracký kostel tři věže nad západním portálem a jednu věž sanktusovou nad presbytářem. V každé z nich se nacházel zvon. Tyto zvony byly během první světové války v roce 1917 sundány a rozlity. Zůstal jen zvon v prostřední dřevěné zvonici. Bohužel ani tento zvon se nedochoval, protože při požáru v roce 1918 spadl z věže na kůr a byl poničen.

V roce 1921 objednány u firmy Arnošt Diepold z Prahy tři zvony.

Přišla však druhá světová válka. V ní opět zvony z věží sejmuty a odvezeny. Až v roce 1981 byla uzavřena smlouva na odlití nových zvonů do věží kostela. Ty ulity akademickou sochařkou Květou Maškovou-Manouškovou za spolupráce Rudolfa a Petra Manouškových. Jeden zvon o váze 90 kg a druhý o váze 180 kg. Po jejich přivezení v roce 1983 uloženy za hlavní oltář v kostele. Do věží zavěšeny až v roce 1986.

 

Použitá literatura: Navrátil Michal, Dějiny Kondrace pod Blaníkem, Praha 1915

Historie pěveckého sboru

První pěvecké sdružení v Kondraci můžeme hledat již v 18. století. V té době vznikaly tzv. literátské kůry. V Kondraci byl tento spolek založen roku 1758, kdy se sešlo 13 občanů z Kondrace, Dubu a Krasovic. Ti žádali faráře Paběnského, aby jim dovolil založit literátský kůr. Těchto třináct zakládajících členů vybralo mezi sebou po 1 zl. 10 kr., celkem tedy 15 zl. 10.kr, na zakoupení potřebných rekvizit Později přistupovali další bratři a z příspěvků byl postupně zakupován nový inventář. Z nařízení císaře Josefa II. byly literátské kůry zrušeny a jejich majetek byl pak vydražen.

Tou dobou již na kondracké škole působila učitelská a také muzikanská rodina Navrátilova. Tomáš Navrátil (původem z Vracovic), první z učitelského rodu Navrátilů učících v Kondraci, vychovával své žáky od roku 1759 po dobu 52 let. Tomášův syn Antonín začal vyučovat po svém otci v roce 1811. Děti z Kondrace a okolí vzdělával celých 47 let. Byl to vynikající hudebník, který vedl děti ke zpěvu a hudbě. Komponoval a také psal hudbu ke mši svaté. V kostele se často konala zpívaná figurální mše svatá za účasti mnoha místních hudebníků a zpěváků.

Michal, syn Antonínův a vnuk Tomášův, učil děti až do roku 1892. Regenschoris nebo-li vedoucí kůru byl od roku 1854 do roku 1893. Po něm se stal vedoucím kůru Antonín Brázda, správce školy z Vracovic. Od roku 1906 byl ředitelem kůru Josef Vaněček, řídící učitel.

V roce 1919 přichází Josef Roubych z Kondrace čp. 44. Nejprve hrál při mši svaté jen na housle, protože varhany při požáru v roce 1918 shořely. Po čase bylo pořízeno harmonium. V roce 1934 zakoupeny nové varhany. Tuto službu konal do roku 1939, kdy také zemřel.

Sboru se v tomto prvním válečném roce ujímá Josef Moudrý z Kondrace, bývalý obchodník z č.p. 20. Výborný muzikant, který nejen že sbor řídil, ale také ještě hrával první housle. Skloubit obě tyto funkce bylo velice náročné.
Každý rok na podzim se scházel s muzikanty, zpěváky a společně pak cvičili. Celkem jich bylo pouze kolem deseti. Byli to ti, kteří se nebáli chodit do kostela a tam hrát a zpívat. Také proto se tento malý sbor scházel většinou přímo u Moudrů doma.
Přišel rok 1968 a s ním i srpnová revoluce. Režim se zmírnil. Nastala velká expanze sboru. Přibylo muzikantů i zpěváků. Najednou měl sbor na čtyřicet členů. Ovšem toto netrvalo dlouho. Po pár letech zůstala už jen zase hrstka věrných. V roce 1989 předal pan Moudrý sbor Jiřímu Volkovi. V té nejtežší době po dobu padesáti let nedal pan Moudrý sboru šanci upadnout do zapomnění. Každý rok tak celý podzim věnoval tomu, aby nejen kondračtí slyšeli o půlnoční slavné vytrubování z „Rybovky". A za to mu patří velký dík.

Jiří Volek, původem z Ostrova, dal sboru nový rozměr. Sbor nezpíval jen na mších v Kondraci, ale stihnul potěšit o Štědrém dnu také věřící ze Zdislavic a Louňovic pod Blaníkem.

Těch, co zpívali a hráli na kůru, byla pěkná řádka. Na konci šedesátých let 19. století zpívali sopranistka Tonča Korfeřtová, A. Roubychová z Kondrace, tenorista M. Hauser z Kondrace a J. Hauser z Krasovic, basista J. Roubych z Kondrace. Na kůru hráli J.Kohout na trubku, F. Zahálka na trubku, F. Roubych na klarinet a A. Houdek na pozoun, J. Půta, kovář, na klarinet nebo housle, J. Hrdina, krejčí z Vracovic na housle. Dříve také hrával Jan Matuška z Kondrace na lesní roh. 4

Kdy přesně se v Kondraci začala zpívat vánoční mše od J.J.Ryby není známo, bylo to však již za dob Antonína Navrátila. Tedy někdy v první polovině 19. století. Za vedení Josefa Moudrého se ve sboru vystřídalo několik zpěváků a hudebníků. Rodina Moudrova měla hned čtvero zastoupení. Josef Moudrý starší, vedoucí a první houslista, syn Josef Moudrý, dcery Marie Moudrá a Hana Moudrá.

Dále zpívaly J. Jandová a její sestra Miloslava č.p. 6, Kohoutová M. č.p. 35 a Ludmila později Kuklíková č.p. 75, Janoušová L č.p. 31. Srnová L. č.p. 34, Šandová M. č.p. 18, Burešová M. č.p. 5, Mančalová M. č.p. 81, p. Matušková (Kotová) č.p. 72.

Ze zpěváků pak Čáp V. z Vracovic, Prokop J. z Dubu, ing. Mašek z Vlašimi, p. Kot ze Zdislavic , p.Gregor ze Zdislavic, p. Novotný ze Zdislavic. Vzpomínáno pak bylo zvláště na pana Uhlíře z Vracovic, který o velikonocích nádherně zpíval pašije. Z hudebníků Zahálka starší a jeho syn František, bratři Roubychovi. Z varhaníků p. Oppl z Kondrace, p. Vobořil z Kondrace, p. Gregor starší později také mladší ze Zdislavic.

Nedávná historie

Na podzim roku 2006 se vedení sboru znovu ujal pan Jiří Volek. Vrátili jsme se k původní verzi Půlnoční mše J. J. Ryby (tzv.kondracké) s latinskými texty. Celý podzim nás na zkouškách doprovázela na varhany paní Romana Dobíhalová, za což ji velmi děkujeme. V půlce listopadu se k nám na zkouškách přidal náš malý orchestr a za varhany usedla Olga Doubková. Sbor o Vánocích zpíval v našem kostele a my doufáme, že přispěl k hezkému prožití svátků. V únoru jsme začali s přípravou na Velikonoce. Protože jsme potřebovali stálého varhaníka, oslovili jsme Jana Babora z Nesper, který doprovází mše ve Veliši. O Velikonocích jsme zpívali na kůru v kondrackém kostele a o týden později jsme doprovodili zpěvem nedělní mši ve Zdislavicích. V neděli 29. dubna 2007 jsme měli svůj Jarní koncert v Kondraci v kostele sv. Bartoloměje. Děkujeme všem našim posluchačům za jejich přízeň a těšíme se na novou sezónu, kterou bychom rádi zahájili o kondracké pouti při mši svaté.

V současné době vystupujeme v tomto složení:

Sbormistr - Jiří Volek.

Varhany – Jan Babor, housle – Josef Vogl, flétna – Radka Matušková, Zuzana Procházková, klarinet – Jakub Beneš, Pavel Šanda, trubka – Miroslav Šanda.

Soprán - Marie Burešová, Marie Hrdinová, Tereza Mančalová, Anna Staňková, Helena Staňková, Kateřina Šandová, Marie Vajsarová, Karolína Zelingrová, Marie Zelingrová.

Alt – Marie Mančalová, Marie Mančalová, Blanka Matušková, Štěpánka Procházková, Eliška Staňková, Marie Šandová, Klára Vondráčková.

Tenor – Jaroslav Turek, Jiří Volek.

Bas – Václav Čáp, Josef Moudrý.

 

Použitá literatura: Navrátil Michal, Dějiny Kondrace pod Blaníkem, Praha 1915

Historie školy

Historie školy sahá do roku 1650.

126 let stará dřevěná budova, která sloužila jako škola, byla v roce 1810 zbrourána a na jejím místě vystavěna nová kamenná krytá šindelem. Kde se však před rokem 1684 vyučovalo není známo.

Po velkém požáru roku 1871 nechala obec postavit dvoutřídní školu s pokojíkem pro učitele.

Současná jednopatrová budova vznikla v roce 1909 na základech staré školy.

Do Kondrace do školy patřily děti z obce Kondrace, Dubu, Krasovic, půl Ostrova, z Vracovic, části Částrovic, ze dvora Skalkova a samot Šebíře a Lorety. Děti z Olešné chodily nejprve do Kondrace později pak přiškoleny do Louňovic. Školu navštěvovalo půl druhého sta dětí.

Počet žáků v roce 1907-08 byl v první třídě 46 a ve druhé 63.

Učitel Antonín Navrátil založil po roce 1810 pamětní školní knihu.

Vedeny byly také úřední knihy o školní docházce. Nejstarší pochází z roku 1825.

Premianti se zapisovali do „Knihy zlaté“, která pochází z let 1841 - 1863.

Vedle zlaté knihy byla vedena také „Černá kniha“, kterou učitel strašil nedbalé žáky, že jejich jména tam budou na věčnou hanbu zapsána. Zůstala však prázdná.

Každým rokem se konala veřejná zkouška, ke které přijel vikář a účastnili se jí také rodiče. Škola byla vždy slavnostně vyzdobena.

Z učitelů, kteří na škole působili, jmenujme rod Rzounků a Navrátilů. Rod Rzounků působil v Kondraci od konce 17. století 1694-1757. V roce 1759 nastupuje rodina Navrátilova, která vyučuje děti 133 let. Tomáš Navrátil vyučoval 52 let, jeho syn Antonín 47 let a po něm pak Michal Navrátil, syn Antonína, 34let.

V roce 1977 škola uzavřena a byl v ní uložen archiv. Děti musely dojíždět za vzděláním do Vlašimi.

Po vystěhování archivu, opravách a snaze obecního úřadu je škola v roce 1993 opět otevřena. Bohužel ne na dlouho. Do první třídy školního roku 1993-1994 nastupuje 8 žáků. Ředitelkou se stává paní Lizáková. V roce 1998 je škola pro nedostatek žáků opět uzavřena. Nyní v budově sídlí obecní úřad.

 

Použitá literatura: Navrátil Michal, Dějiny Kondrace pod Blaníkem, Praha 1915

František Hauser

Narodil se 12. ledna 1794 v Krasovicích č. 12. V matrice pokřtěných fary kondracké jsou zapsány tyto údaje: 13. (ledna) křtěn, otec Thomas casarius (chalupník), matka Barbora, rozená Hudková, kmotři Josef Kot, sedlák z Mrkvovy Lhoty a Kateřina Navrátilová, kontorla z Kondrace, Křtil Blasius Demuth, kaplan zdislavský.

Vystudoval gymnázium, dále studoval na Filosofické fakultě pražské. Po ukončení filosofického studia se rozhodl pokračovat ve studiu práv (1815-16). Ty však po prvním roce ukončil a v roce 1816 začal studovat medicínu. Při první klinické operaci, které se zúčastnil, omdlel a ve studiu nepokračoval. Pak už se věnoval jen hudbě.

Svoji pěveckou kariéru odstartoval na prknech Stavovského divadla v Praze. Odtud odchází do Kasselu, kde vyzrál pěvecky, a ve svém oboru (barytonu) zvládl nejvýznamnější role tehdejšího operního repertoáru. Během dalších let zpíval na operních scénách divadel Drážďanech, v Berlíně, Franfurktu nad Mohanem, ve Vídni, Londýně, Lipsku, Berlíně a Vratislavy.

Po skončení kariéry zakládá ve Vídni soukromou pěveckou školu. Brzy si získal věhlas předního hudebního pedagoga. Pro svůj učitelský věhlas je jmenován 1. srpna 1846 zakládajícím ředitelem Královské konzervatoře v Mnichově.

V roce 1861 mu král Maxmilián II. za služby Bavorskému králoství propůjčil Královský kříž I. třídy řádu svatého Michala. 17. října 1864 je sedmdesátiletý František Hauser uvolněn z místa ředitele a poslán na odpočinek. Svou životní pouť ukončil ve středu 14. srpna 1870 ve věku 76 let.

Jeho soukromý život nebyl nijak lehký. Byl dvakrát ženatý. První žena Anna umírá necelý rok po svatbě. Se druhou ženou Luisou měl tři syny. Avšak až třetí Josepf Paul se těšil plnému životu. První Franciscus umírá ve dvou letech, druhorozený Moritz v nedožitých 24 let.

František Hauser se také celý život věnoval bádání Bachových děl. Náležel k předním operním zpěvákům své doby. Na operních scénách v Praze, v německých zemích, v Londýně a v Holandsku vytvořil na 130 operních postav. Byl nejen vyjímečnou uměleckou osobností, ale také člověkem pevných zásad a neúnavný badatel.

Použitá literatura: Josef Hauser, Po stopách renesance Bachovy hudby, Týn nad Vltavou 2000